Nejhorší noc v mém životě aneb pomíjivost života

Nejhorší noc v mém životě aneb pomíjivost života

Přemýšlela jsem, zda se vám tu s tímto tady svěřit. Protože je to něco hodně osobního, zranitelného. Zároveň velmi lidského a něco, co je běžnou součástí lidského života.

A také, jak řekl Albert Einstein: „Existují dva způsoby, jak žít život. Ten první je myslet si, že nic není zázrak. Ten druhý je myslet si, že všechno je zázrak.“

Včera jsem zažila asi nejhorší noc v životě. Vše začalo telefonem mé sestry, která mi volala, že museli mamce zavolat záchranku, že má tlak hoodně nad 200. Okamžitě jsem si sbalila věci s myšlenkou, že jedu k našim, a že mamku svoji přítomností, byť třeba jen v domě, podpořím.

Moje maminka je žena, která nikdy vážně nestůně. Nebo, to tak minimálně alespoň neprožívá. O čemž vypovídá i její přechozený infarkt nebo zápal plic, o kterých ani nevěděla. Někde jsem četla, že žena ve znamená býka, je žena s velkým Ž. Silná, která ještě při převozu na sál bude vtipkovat, jen aby neukázala své nitro, a možná si sama před sebou neuvědomila vážnost celé situace. Žena, která vše zvládne, aniž by tím někoho zatěžovala. Tak to na ní přesně sedí. Vím, to, to jsem sdělila po ní, včetně toho znamení 🙂 A vybavila se mi přitom vzpomínka na mě samotnou, kdy mi na Emergency zjistili trombózu, postavila jsem na nohy celé oddělení a já s nimi ještě bojovala, že si rozhodně žádné injekce píchal nebudu, protože z nich mám strach.

Takže si dovedete představit, že jsem spěchala k našim, ale tak abych měla vše na přespání, ještě jsem si promyšleně přibalila šití, abych u toho měla co dělat. A ani ve snu by mě nenapadlo, co budu prožívat za chvíli.

Přijela jsem před barák, sanitka byla už pryč. A tak jsem šla dovnitř v domnění, že mamku najdu na pohovce v obýváku nebo maximálně v posteli. No, nebyla tam. Na místo toho na mě ve dveřích čekala vyděšená ségra s tátou. Že ji museli okamžitě odvést s podezřením na určitou diagnózu. No, konstruktivně jsme promluvili v rychlosti o možném postupu její následné přepravy domů. Snažili jsme se uklidnit a nic si nepřipouštět. Rozhodla jsem se tedy, že pojedu zpátky domů. Když jsem nasedla do auta, po předchozím objímání roztřesené plakající ségry, jsem si dovolila, aby to na mě dopadlo také. Děs, co se může stát. Jak se z minuty na minutu může vše změnit. Vždyť odpoledne byla ještě v pohodě. Navíc pocity viny, že jsem se doma vracela pro to debilní šití A NESTIHLA JSEM JI JEŠTĚ VIDĚT. Ani nevím, jak jsem přes celé město dojela přes slzy a ten mimoňský stav domů. Musela jsem působit velmi tragikomicky, protože jsem se ploužila rychlostí asi 3O.

A teď se dostávám do toho zázračného momentu, kdy jsem si dovolila prožít a pustit emoce, představila si nejrůznější scénáře. Měla jsem hrozný strach. Co když ji už nikdy neuvidím. Přesto jsem si vědomě změnila TOK SVÝCH MYŠLENEK a začala otázkovat. JAK SE TO ZLEPŠÍ? JAKÝ ZÁZRAK SE TU MŮŽE STÁT? JAK ÚŽASNĚ SE TO MŮŽE ZLEPŠIT, IKDYŽ SI TO ANI NEDOKÁŽU PŘEDSTAVIT? Ještě jsem ji napsala smsku, jak na ní myslím, jak ji mám ráda, a že bude vše dobré. Šla jsem do postele. Minuta za minulou se neskutečně vlekla. Stále jsem si pokládala již zmíněné otázky, dala mamce důvěru, že vše zvládne …… a pak, asi za hodinu, dvě. To přesně nevím, čas jsem vnímala velmi nečasově … zazvonil telefon, a na druhém konci byla mamka, že už je doma. Že samozřejmě musí hned ráno k doktorovi, že se musí sledovat a další … Ale chápete, jak děsivě se celá situace tvářila. Ano, zažili jsem v nedávné minulosti podobnou situaci, která se tvářila mnohem banálněji a skončila nečekanou smrtí toho člověka. A tak mozek ve své mysli pochopitelně sáhnul po nedávné zkušenosti. Ale co vše může vytvořit volba, když si vědomě zvolíte TEN BÁJEČNÝ SCÉNÁŘ, KTERÝ SI ANI NEDOVEDETE PŘEDSTAVIT 🙂

JAKÝM PŘÍNOSEM MĚLA TATO SITUACE PRO VŠECHNY BÝT?

A CO JE ZAPOTŘEBÍ, ABY BYLA MAMKA ZDRAVÁ?

Jsem vděčná nástrojům metody Access Bars, které jsou v každou chvíli takovým pomocníkem. A jsem ráda, že vše bylo velmi zajímavou zkušeností. A jsem tolik vděčná, že vše dopadlo, jak dopadlo. Jsem vděčná za život. Děkuji.

Dejte v takových chvílích prostor pro druhé, ale nezapomínejte na sebe. Buďte laskaví k sobě, ke svým pocitům, myšlenkám, potřebám, nechte vše projít. Respektujte i své tělo. Mluvte o tom, dejte to ze sebe ven. TEĎ a TADY se to mělo stát, a zároveň může celá situace hned nebýt. Všichni jsme si na tom měli zahrát svojí roli a něco si uvědomit. A pokud nechcete žít DRAMATA, UDĚLEJTE VĚDOMĚ VOLBU K LEPŠÍMU …

Děkuji za možnost sdílení s vámi.

Petra

Mimochodem, obraz na fotografii nese název VESMÍR – jeho nekonečno – a významem je důvěra v něho. Že nám dá přesně to, o co požádáme, co si dovolím a co jsme ochotni do života přijmout.