Stres je slovo skloňované a používané tak často, že se již stalo naprostou samozřejmou součástí našich dnů. Již se ani nepodivujete nad tím, že by to tak nemuselo být. Od svých klientů stále slýchám, že neví, jak najít tu životní rovnováhu. A já se ani nedivím. Každý je naučený nějakým denním rituálům, které dnes zahrnují, naprosto automaticky, stresové vzorce. A když se nestresujete, nedržíte každé ráno při odchodu do práce kávu s sebou, chcete si ji v klidu vypít, jste divní. Jak si to můžete vůbec chtít dovolit. Startovat ráno v klidu. Vždyť je obvyklý stres. Hon, spěch za často smyslunedávajícími výsledky. Ale dělají to tak všichni okolo, tak se nad tím již nepozastavujete.
👇👇👇
Stres se stal součástí vašich zautomatizovaných programů. Přitom stres je (viz wikipedia)funkční stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven mimořádným podmínkám (stresorům), a jeho následným obranným reakcím, které mají za cíl zachování homeostázy a zabránění poškození nebo smrti organismu.
STRES SE STAL NORMÁLNÍM STAVEM, bez kterého si ani většina lidí nedokáže představit fungovat.
👇👇👇
Včera mi to klient popsal následovně: “Prožívám nějaký moment, a zároveň přemýšlím nad tím, jak vše stihnout, a tak jsem myšlenkami v představě a otázce, jestli nepřijdu na příští schůzku pozdě, přitom hodnotím, zda-li jsem neudělal v minulé chvíli něco špatně, nebo minimálně jsem to nemohl udělat lépe a ten přítomný okamžik vnímám velmi povrchově a vlastně tam moc nejsem. V týdnu takto uteče den za dnem, ani nevím jak. A o víkendu jsem rád, že se vyspím a pondělkem začíná vše na novo a já se s vyplazeným jazykem těším na pátek večer.” Teda ale to je energie, co říkáte. Znáte ji? A všichni vám poví, no jo, ale ono to jinak nejde, a tak mi stejně nic jiného nezbývá. Ale ZBÝVÁ! Jen je to o celkovém přenastavení hodnot a postojů, kde je tak důležitá role kouče, který vás vede v bezpečném prostředí a přihlíží na vyjetí z těchto zaběhlých vzorců, nalezení sebe sama, k rovnováze, ke zdraví duševnímu i fyzickému. Jenže většina lidí zatím o duševním zdraví jen hovoří, než aby se péči o psychiku, seberozvoji věnovala. Vždyť to není vidět a v rámci povrchního přístupu všech, to tedy není ani potřeba 🙁
Pak se ani nemůžete divit, že vám nefungují vztahy, protože není funkční komunikace. A jak by také mohla, když jste všichni v přítomném momentě všude jinde, než právě tam. A v důsledku toho, vlastně ani nemůžete naslouchat.
👇👇👇
A teď, děkuji za mnohá uvědomění na Bali. Není to samospásný ostrov, ale rozhododně otevírá oči, čímž napomáhá vyjet z automatických vzorců. Zůstaňme u stresu. Jeli. jsme taxíkem a povídali si s řidičem o rychlostních limitech. Zda-li vůbec nějaké mají. Načež řidič povídá: “to je jednoduché, když je volná silnice, jedu rychle, když je plná, jedu pomalu.” Ptal se, jak je to u nás, a když zjistil, že u nás je rychlostní limit, který ovšem často překračujeme, dvakrát, někteří někdy i třikrát, zeptal se: “PROČ? Odpověděla jsem:”protože spěchají.” Řidič se opět zeptal: “PROČ?” …. Já vím, že oni to tam mají nastavené jinak. Tak co když připustíte, jen trochu, že ten stres není normální, a že by to mohlo jít i jinak. A každý si může hledat tu svoji cestičku k větší životní rovnováze bez alespoň menšího stresu.
👇👇👇
Otázkou je, ZDA-LI PRO VÁS NENÍ TEN STRES FUNKČNÍ A JESTLI JEŠTĚ DOKÁŽETE FUNGOVAT BEZ NĚHO? A JESTLI VŮBEC CHCETE? CO JINÉHO BYSTE SI VYBRALI NAMÍSTO STRESU? A pokud vám vyhovuje, žijte ho vědomě. Je rozdíl, když si někdo připadá bezbranně, že je obětí okolností a stresu a nebo že si stres vybírá, protože mu funguje a tak si plně uvědomuje, že je pánem situace, nikoliv obětí.
👇👇👇
A teď ještě jeden zážitek. Vrátila jsem se z Bali a dva dny na to, jsem měla natáčet podcast pro Krajskou hospodářskou komoru. Když jsem dorazila na oné místo, s naprostou důvěrou, že vše dopadne skvěle, protože mi hlava stále moc nefungovala ( a možná stále nefunguje a možná je to jen vyjetí z těch obvyklých způsobů myšlení), moderátor se rozzářil, když jsem zmínila Bali, protože tam se ženou také již dvakrát byl. Tak moc dobře zná onu BALI ENERGII. Samozřejmě jsme se dostali na téma stres, přičemž mi předal svoji zkušenost. Omluvte prosím, když nepředám úplně přesně a vnímejte jen podstatu věci. Jeho známá staví na Bali dům (možná nějaký developerský projekt). Měla vše zařízené, zaplacené, jen stavba nějak vázla. Popoháněla balijce, aby se už konečně “koplo” do země. Načež se sešlo celé místní zastupitelství, rada obce, včetně šamana, duchovního, policistů a všech obvyklých (oni to tak v rámci obcí mají) a známé vyčinili, ŽE JE UVÁDÍ VE STRES, což se nesmí. Hmmmm, zajímavé ne? ?:-)
Teším se na viděnou, Petra